Po loňském šampionátu v Praze se Mistrovství světa ve freestyle frisbee letos přesunulo do italského Riccione. Termín turnaje zůstal podobný – konal se ve dnech 2. – 5. srpna 2012. Česká výprava byla početná a soutěže se aktivně zúčastnili čtyři naši reprezentanti – Jakubové Hošek a Koštel, Pavel Baranyk a Irča Kulišanová. V konkurenci dalších 60 hráčů z celého světa jsme obstáli více než dobře. Češi se probojovali do finálových kol všech čtyřech disciplín a o historický úspěch se postaral Pavel Baranyk, který se stal vicemistrem světa v kategorii Coop.
První posádka dvou Jakubů a jejich dámského doprovodu vyrazila z Prahy ve středu ráno a po dlouhé a horké cestě večer dorazila do Riccione – akorát včas na hromadnou večeři s většinou hráčů, kteří už byli na místě. Proběhlo radostné setkání s přáteli z celého světa a po vydatné večeři bylo třeba jít odpočívat, protože čtvrtek byl prvním soutěžním dnem.
Ráno do kempu dorazila další posádka z ČR, ve které nechyběl ani jammer Jakub Mystiq Matula a fotograf Krisztián. Společně pak proběhl přesun do centra dění, které se nacházelo na pláži v samotném centru Riccione. Celá soutěž probíhala na ploše cca 20 x 20 metrů, kterou pokrýval speciální plastový povrch, který Italové používají také pro freestylový turnaj Paganello. Díky jeho červené barvě se mu trefně přezdívá „Red carpet“. Povětrnostní podmínky panovaly ve čtvrtek příznivé. Také proto jsme v kvalifikaci kategorie otevřených dvojic byli svědky mnoha povedených rutin. Mezi soutěžícími se blýskli i Jakub s Pavlem, kterým se podařilo kvalifikovat se z prvního místa v jejich skupině a nechat tak za sebou i mnohem zkušenější hráče. Zadařilo se také Ireně, která spojila síly s Američankou Emmou Kahle a společně postoupili do semifinále. První den se také bohužel zapsal nepříjemnou událostí. Jeden z dvojice japonských freestylerů, kteří na turnaji jako jediní zastupovali asijský kontinent, zůstal několik minut ležet v bezvědomí poté, co po obrovské gitis doskočil na ležící disk, podklouzl po něm a ošklivě se uhodil do hlavy. Naštěstí zůstal bez vážnějších následků, turnaj pro něj však skončil. Během čtvrtka také dorazila další česká posádka – Ondra Klega, Jakub Sedlák a jejich drahé polovičky. Kluci sice nesoutěžili, o to víc však měli času na jammování.
V pátek počasí opět docela přálo. Vítr sice nebyl tak stabilní, ale pořád byl více než hratelný. Na programu dne byla semifinálová kola dvou disciplín. Ženské páry ovládlo německo-švédské duo Bianca Strunz s Karolinou Hagenbjorg a to hlavně díky obtížnosti prováděných triků. Česká naděje Irča si dělala zálusk minimálně na obhajobu loňského bronzu v této disciplíně. Její spoluhráčka Ele Imazio ale nakonec na turnaj nemohla dorazit a tak se Irena na poslední chvíli dala dohromady s další Italkou – Glorií Allesandrini. I přesto, že neměli moc času na přípravu soutěžní rutiny, se nakonec do finále probojovali. Semifinále kategorie Coop, tedy otevřených trojic, bylo rozděleno na dvě skupiny, přičemž do finále postoupily tři nejlepší týmy z každé z nich. Postup jen těsně unikl dvěma Jakubům, kteří do party přibrali Rainera Dorra z Německa. Jejich nevídané kombinace triků si však vysloužili solidní potlesk od publika a tak mohli být se svým výkonem spokojeni. Ještě spokojenější mohl být Pavel, který v týmu s legendárním Tommy Leitnerem a „magickým Maďarem“ Balu Majorem postoupil do finále z druhého místa.
Sobota přinesla spolu s horkem na hranici snesitelnosti také hodně silný a nestabilní vítr. Jen týmy, které dokázaly těmto podmínkám přizpůsobit své rutiny a vůbec styl hry, měly šanci na postup do finále. Ve smíšených dvojicích, jejichž semifinále startovalo jako první, jsme měli opravdu žhavé želízko v ohni. Pavel s Irenou, letošní mistři Evropy, dokázali v těžkých podmínkách vytěžit maximum z jejich poctivě natrénované sestavy a v jejich skupině postoupili z prvního místa, přičemž o třídu předčili všechny ostatní týmy. Odpoledne se intenzita větru ještě zvýšila, což způsobilo, že o osmi finalistech soutěže otevřených párů rozhodl téměř výhradně počet dropů v jednotlivých sestavách. Také Pavel s Jakubem museli s větrem zápasit a ze svého výkonu neměli vůbec dobrý pocit. O to větší překvapení pro ně pak bylo když se dověděli, že si finále mistrovství světa přeci jen zahrají! V podvečer, když se vítr trošku uklidnil, proběhla soutěž SuperPro. Tento formát, známý již z turnaje Paganello, spočívá v „battlech“ jeden na jednoho. Několik vyvolených a zvláště nadaných jammerů, mezi kterými nemohl chybět Pavel Baranyk, předvádí svoje nejlepší triky, aby se soutěžním pavoukem probojovali až do velkého finále. Ve vyhecované atmosféře jsme byli svědky opravdu unikátních kombinací akrobatických a technických triků, které se nejlépe dařili právě Pavlovi a Maďarovi Baluovi. Tito dva nakonec stanuli proti sobě a z několika dlouhých battlů vzešel vítězně druhý jmenovaný. Skvělá podívaná a perfektní zakončení předposledního dne.
Finálový den bohužel nepřinesl výraznou změnu počasí oproti sobotě. Hráči tak nemohli divákům naplno předvést své do hudby natrénované sestavy a o tituly mistrů světa se museli poprat zejména se silným a nestálým větrem. Ve finále ženských párů se vítr povedlo nejlépe ukočírovat dvojici amerických hráček. Mladá Emma Kahle a zkušená Lori Daniels předvedli konzistentní sestavu se slušnou obtížností triků a minimem chyb v provedení, což jim zajistilo titul mistryň světa pro rok 2012. Irče s Glorií způsobil vítr už znatelnější obtíže, i tak však skončili na krásném čtvrtém místě.
V soutěži otevřených párů se mohl stát šampionem téměř kterýkoli z osmi týmů. Bronzové medaile si nakonec odnesly obhájci loňského titulu, Italové Claudio Cigna a Marco Prati. O největší překvapení turnaje se postarali Maďar Balu Major a Němec Christian Lamred, kteří utvořili jeden tým až na poslední chvíli den před začátkem turnaje. Aby stihli natrénovat solidní rutinu, ráno vždy přicházeli na hřiště jako první a opouštěli ho až se západem slunce. Tvrdá dřina se jim však vyplatila, protože skončili na druhém místě. Letošními šampiony se staly místní Italové - mladý Andrea Dini se svým mentorem, nestárnoucím Clayem Collérou. Jeho výkony ve věku 55 let si nezaslouží nic jiného než obdiv.
Ve finále smíšených párů se Pavlovi s Irčou bohužel nepovedlo zopakovat jejich perfektní výkon z předchozího kola a nakonec skončili na páté pozici. Komu se naopak povedlo reprodukovat semifinálovou rutinu byli Američané ze Seattlu Michael Galloupe a Charlene Powell. Titul mistrů světa si vysloužili zejména originální choreografií a čistým provedením.
Na úplný závěr proběhlo finále kategorie Coop, které bylo do poslední chvíle otevřené, jelikož všechny týmy měly připravené rutiny hodné vítězství. Rozhodlo však jejich provedení. Jako třetí se umístil americký tým – Jake Gauthier, Randy Silvey a Ryan Young. O zatím největší úspěch českých barev na Mistrovství světa se postaral Pavel Baranyk, který bral stříbro spolu s Tommym Leitnerem a Balu Majorem. Světovými šampiony se stali Američané – zkušený pohodář Paul Kenny a dva mladí Newyorčané Dan O’Neill a James Wiseman. Následoval závěrečný ceremoniál, kde se kromě trofejí pro vítěze předávala také speciální cena Spirit of the Jam, o které hlasují všichni hráči. Letos putovala do rukou zraněného Japonce Daisukeho.
Počet medailí, které se dostaly na krky amerických hráčů opět ukázal, kde se nachází kořeny našeho sportu. Co zajímavějšího však letošní výsledky ukázaly je nástup mladých hráčů na posty světových jedniček. Emma, Daniel, James a Andrea, to všechno jsou šampióni ve věku kolem 20ti let a podle slov Toma Leitnera v historii freestyle frisbee tolik mladých vítězů ještě nebylo. K tomu připočítejme Pavla, Balua, Ryana, Claudia a další vysoko umístěné jammery. Mládí zkrátka jede a to je dobře, protože především mladí hráči dokáží k našemu sportu přitáhnout patřičnou pozornost. Uvidíme, zda-li tento trend bude pokračovat i příští rok na Mistrovství světa v kalifornském Santa Cruz, Mekce našeho sportu, kde se sejdou všechny jeho legendy…
Nepřehlédněte:
