Mistrovství Evropy (EFC) 2011 v Karsruhe

Tak jak je dobrým zvykem, i letos parta českých jammerů nevynechala jeden z nejzásadnějších turnajů freestylového roku – Mistrovství Evropy neboli European Freestyle Championship (EFC). Po loňském (a velmi vzdáleném) Švédsku, se turnaj přesunul do mnohem cestovatelsky přívětivějších končin – do sousedního Německa, konkrétně do města Karlsruhe.

Soutěž začínala v pátek, proto již ve čtvrtek v podvečer vyrazily z Prahy dvě posádky freestylerů. Cesta nebyla složitá, ale nebyla ani krátká a česká výprava do Karlsruhe dorazila až po jedné hodině ranní – právě když končila zahajovací grilovačka. Přivítali jsme se tedy s ostatními hráči a hlavně s Pavlajdou, který na turnaj dorazil z Izraele, kde strávil posledního půl roku. Následovalo už jen jedno teplé pivo z auta a pak již zasloužený spánek na pohodlných matracích ve sportovním centru SSC, kde se celý turnaj odehrával.

Druhý den jsme se probudili do zamračeného, nikoli však deštivého dne. Po snídani se všichni hráči sešli na obrovském hřišti s krásně upravenou travičkou, aby si vyzvedli své hráčské balíčky (s povedeným diskem a ne tolik povedeným tričkem J) a společně zahájili turnaj.

První soutěžní rutiny předvedly smíšené dvojice, kterých bylo dohromady 7. Toto první semifinále ovládla Irča Kulišanová, která hrála s našim izraelským kamarádem Ofekem. Následovalo čtvrtfinále Open Paris, ve kterém se střetlo celkem 26 týmů rozdělených do 4 soutěžních skupin. Z každé skupiny pak 4 nejlepší týmy postoupily do dalšího kola. Z českých týmů předvedli solidní freestylovou rutinu dva Jakubové (Koštel a Sedlák) a postoupili z 3. místa ve svém poolu. Taktéž z 3. místa postoupil Mahony společně s maďarem Baluem a do semifinále se probojoval také Pavel s Ofekem s jejich propracovanou sestavou, kterou natrénovali na plážích Tel Avivu. Povětrnostní podmínky nebyly bohužel po dobu soutěže úplně ideální. Problémy činily některým týmům poryvy silného větru, které se jakoby naschvál zvedaly vždy před začátkem rutin. Mnozí hráči, včetně dvojice Max Koštel a Kuba Hošek na to bohužel doplatili…

Soutěžní den skončil kolem šesté hodiny odpolední, kdy se zároveň rozestoupily mraky a sluneční paprsky prorazily až na travnatou plochu. Nastaly tak ideální podmínky na jamming, čehož většina hráčů naplno využila. Po osmé hodině pak následoval hromadný přesun na společnou večeři do centra Karlsruhe. Po těstovinových hodech a klábosení se zahraničními kamarády se zájemci přesunuli na párty do nedalekého klubu. Česká parta této příležitosti bezezbytku využila a opouštěla taneční parket jako obvykle mezi posledními.

Sobotní den nás přivítal nádherným počasím s vymetenou oblohou a řádnou letní teplotou. Po předpoledním meetingu pokračovala soutěž semifinálovým kolem otevřených dvojic, kterou ovládly hlavně italské a německé týmy. Avšak i nám zůstalo jedno želízko v ohni – Mahony, kterého parťák Balu vybičoval k těm nejlepším výkonům J. V následujícím semifinále kategorie Open Coop neboli soutěži trojicí byla pro české hráče konkurence veliká. Do nedělního finále navíc mohlo postoupit jen 6 týmů. Ale povedlo se! K sehrané dvojici Pavla a Ofeka se přidal ještě Jakub Koštel, před soutěží narychlo natrénovali několik kombinací a nakonec se do finále těsně prodrali!

Večer jsme se nemuseli nikam přesouvat, protože večeře byla připravená přímo v restauraci sportovního centra. Mohlo se tedy jammovat až do vyčerpání sil. Po tom, co se všichni řádně nacpali pro nás parta organizátorů připravila příjemné překvapení v podobě poklidné soukromé párty na druhé straně sportcentra a malého „ohňostroje“ (jestli se to tak dá vůbec nazvat J). Každopádně všichni se dobře bavili a to bylo to hlavní.

Předpověď počasí na neděli nebyla příznivá a organizátoři již v sobotu rozhodli, že finále se přesune do nedaleké tělocvičny. Ukázalo se to jako výborná volba, jelikož v neděli již od rána pršelo. Díky absenci větru měli navíc v hale hráči rovné podmínky a tak se opravdu mohlo rozhodnout o tom nejlepším. Finále začalo soutěží ženských dvojic, která se mohla uskutečnit jen díky odvaze několika dívek-začátečnic, které se na poslední chvíli rozhodly zúčastnit se. Mezi nimi byla např. Tommyho manželka Ilaria nebo Baluova až překvapivě půvabná sestra Lilla. Nicméně hlavní souboj se odehrál mezi dvěma páry – zástupkyněmi Karlsruhe a zároveň obhájkyněmi titulu Judith a Nadine a česko-italským týmem ve složení Irča a Eleonora. S nevelkým bodovým rozdílem zvítězil právě druhý zmiňovaný tým, přičemž o vítězi rozhodla hlavně obtížnost prováděných triků. Česká reprezentantka Irča tak dosáhla na svůj první velký titul a zaslouží si velké gratulace!

V kategorii smíšených dvojic ve finále startovaly pouze 4 týmy, které byly zato vysoce kvalitní a zvítězit mohl opravdu kdokoli. Nejvýše na stupni vítězů nakonec stanula domácí dvojice Florian a Judith, kteří svoji dropless rutinou (disk ani jednou nespadl na zem) potvrdili titul mistrů Německa a staly se tak zaslouženě i evropskými šampióny. O druhé místo se díky shodě v bodovém hodnocení rozdělily páry dva – italští šampioni Fabio s Ele a česko-izraleská dvojice Irča a Ofek.

Finále otevřených dvojic nabídlo zajímavou podívanou na výkony osmi opět velmi vyrovnaných týmů. O konečném umístění rozhodoval doslova každý drop. Titul mistrů Evropy nakonec obhájila švédsko-švýcarská dvojice zkušených borců - Joakim Arveskar a Reto Zimmermann. Jediný český zástupce v Open pairs, Mahony, vybojoval spolu s Baluem krásné 4. místo a nechal pod sebou takové mistry jako Fabia Sannu, Manu Cesariho nebo Piccia Cusmu.

Vyvrcholením turnaje bylo finále kategorie Coop, kde měla většina týmů dokonale secvičené soutěžní rutiny a proto se bylo na co dívat! Třetím místem překvapil tým složen z kolínských správňáků Harryho a Saschy doplněn o italského hřebce Piccioneho Cusmu. Svými technicky obtížnými triky a svižnou flow předčili i dva papírově silnější italské týmy. Stříbro brali domácí hráči Flo, Christian a Carsten, kteří měli natrénovanou opravdu perfektní rutinu s řadou inovativních prvků, dynamickou týmovou spoluprácí a hlavně flow, která připomínala sestavy amerických mistrů ze zlatých 80. let. Nicméně ani to nestačilo na epické představení Joakima Arveskara, Reta Zimmermanna a Claye Colléry, které nepostrádalo originální „příběh“, takřka dokonalý teamwork, hru se třemi disky a nespočet technicky náročných i akrobatických prvků – to vše v čistém provedení. Bez debat se jednalo o rutinu turnaje a sám Tommy Leitner jejich výkon označil za jednu z nejlepších performancí, kterou na freestylovém poli viděl – a že jich viděl sakra hodně!

Po všech finálových výkonech následovala už jen závěrečná ceremonie, kde byli vyhlášeni vítězové a uděleno nepostradatelné ocenění Spirit of the Game. Tuto speciální cenu převzali dva britští old-schooleři – profesionální herec Jason Salkey a Adrian „Rockstar“ Wainwright. Tito dva chlapíci jammovali naposledy v 80. letech a letos se rozhodli vrátit se ke své staré vášni. Ze současné evropské komunity byli tak nadšeni, že rovnou přislíbili účast na srpnovém MS v Praze. Jako hráč z nejvzdálenější země byl pak oceněn Ofek Agmon z Izraele.

Parta jammerů z Karlsruhe nám letos připravila opravdu povedený turnaj, který hladce fungoval po všech stránkách. Jak by řekl správce Jirka: „Ta organizace měla šmrnc!“ J Tamní komunita hráčů i atmosféra turnaje mi připomínala Prahu zhruba před dvěma lety – spousta nových, nadějných jammerů a hlavně jammerek a obrovské nadšení pro věc!

Do Karlsruhe se sjelo více než 60 jammerů z celé Evropy, ne však proto, aby mezi sebou soupeřili o evropské tituly, ale aby zde sdíleli svou vášeň se svými kamarády. A o tom ten freestyle nakonec je - o zábavě a přátelství...